Úkol - povídka

29. listopadu 2007 v 22:51 | Andie |  Má literární tvorba
No... původně jsem měla psát vyprávění na češtinu... ale nakonec se to nějak zvrtlo a je z toho tahle "povídka", kterou ovšem nemám odvahu učitelce odevzdat. =D

Seděla a nevěděla, jak se vypořádat s úkolem, který měla dnes v plánu splnit. Pila. Jako obvykle. Na kuráž, pro inspiraci, z nudy. Poslední dobou často pila. Protože často nevěděla. Co napsat, co říct, co udělat, co nedělat, jak se zachovat, jak si vybrat. Poslední dobou bylo všechno "nahnutý", jak s oblibou říkala. Měla pocit, že ji naprosto nic nebaví a nic netěší. Všechno ji nesmírně rozčilovalo, svůj stav trefně pojmenovala "krystalicky čistá nenávist". K povinnostem, ke stereotypu, k lidem, kteří se nad ni povyšovali, k lidem, které náhodně potkávala na chodbách nebo na ulici, k věcem, které se jí pletly do cesty a dokonce i k takovým, se kterými se ani nesetkala.
To, že teploty venku často klesají pod bod mrazu, ještě umocňovalo její momentální nepříznivé duševní rozpoložení. Nesnáší zimu z celé své duše. Nezná horšího období. Na znamení hluboké nenávisti si přihnula z poloprázdné sklenice. "Whisky, to je moje gusto…" zpívala si přitom a neustále se snažila přijít na to, jak vlastně pojme zadaný úkol. Není v období, ve kterém by se jí zrovna dvakrát dobře přemýšlelo. Ale koho to zajímá? Má tendenci na všechno kašlat. Proč taky ne, když na ni taky všichni kašlou?
"Táhněte do háje…" linul se z reprobeden zpěv Ivana Hlase. Tato fráze se jí velice zamlouvala. Přesně tak. Táhněte do háje! Všichni pryč…
Uvažovala, jaký je vlastně její smysl na tomto světě. Nevěřila, že tu není omylem. Na druhou stranu se nechtěla smířit s tím, že se tu ocitla zcela beze smyslu, jen aby nějak přežila čas, po který bude funkční její tělesná schránka a pak sbohem a šáteček, uvolnit místo dalším lidským mravenečkům. Přece musí být důvod, proč je zde. A musí být nějaký důvod, proč se jí děje, co se jí děje, proč dělá, co dělá, proč se nachází tam, kde se nachází. Zjistila, že většina toho, o čem uvažuje, jsou jen prázdné fráze. To ale vůbec nevadí, aspoň zapadne, neboť celý tento svět je jedna velká prázdná fráze.
Dostala chuť na cigaretu. Rozhodla se, že si ji nedá dřív, než dokončí onen zadaný úkol.
A tak zhodnotila délku napsaného textu, usoudila, že úkol je splněn a zapálila si camelku.
btw.. je to poměrně fiktivní, tak si nemyslete, že sem nějakej alkoholíík.. ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bittersweet bittersweet | 1. prosince 2007 v 2:02 | Reagovat

to je super :D :D !

2 SkrzNaskrz SkrzNaskrz | 1. prosince 2007 v 18:12 | Reagovat

Jo, hodně dobře napsaný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama