Stěhování

7. prosince 2005 v 22:49 | Andýsek |  Úvahy
Stěhování... to je... je to pro nás hrozně obecný pojem. Ale zamýšleli jste se někdy nad pravým významem slovesa "stěhovat se"? Kolikrát jsem dřív četla životopisy slavných hudebních skladatelů, spisovatelů, herců... a já mám z těch životopisů pocit, že skoro nic jiného v životě nedělali. V deseti letech se i s rodinou přestěhoval tam a tam... od jeho sedmnácti pak žil...

Já vím, co je to "stěhovat se". To není jenom o tom zmizet z jedné ulice a objevit se najednou v nějaké další. Vůbec to není nic "najednou". Předchází tomu balení věcí do krabic... nesmíte zapomenout na žádnou maličkost. Všechno musí být pořádně zabalené, aby se nic nepoškodilo. Nábytek se musí rozložit, aby se dal převézt. Musíte dohlížet na stěhovací agenturu nebo si zajistit vlastní dopravu. A ještě k tomu nový byt nebo dům.. ty podlahy, co nesedí tak, jak by měly, dělníci, co se flákají a místo práce pospávají, díry ve zdi, co nemají standardní velikost a tak je celkem bez šance sehnat na ně dvířka (stejně si je pak musíte nechat vyrobit na zakázku, protože ty díry vypadají ohavně!!), okna, co netěsní, dveře, bez kterých se budete zatím muset obejít (nebojte, POUHÉ DVA měsíce...). To se člověk pořádně naběhá!
A rozhodně to není nápor pouze na fyzickou stránku. Ta psychická na tom bývá hůř. Není to příjemný pocit být naposled ve svém starém bytě. Procházet se těmi bílými, tichými pokoji, kde nebzučí lednička, nehraje rádio, ani netikají hodiny. Slyšíte ozvěnu všech vašich kroků a vašeho hlasu a ten byt je najednou cizí místo. Cizí a neosobní. Až vás zamrazí, když si uvědomíte, že se díváte na zdi bytu, které byly svědky nejedné radosti, nejedné starosti, nejedné hádky, nejedné oslavy, nejednoho tajemství... A tak naposledy si řeknete svoje tiché sbohem...
Další šok může být dojíždění a zvyknout si vůbec na nové bydliště. Většina z nás se spíš stěhuje blíž k práci nebo škole.. ale ne všichni. A takové dojíždění, na které není člověk zvyklý, to může způsobit vážný nervový otřes (v nejlehčí formě se u mě projevuje dodnes, řekla bych...)!
Nejhorší je ale ztráta přátel. Ne vždycky stěhování znamená ztrátu přátel. Já si vlastně vůbec nemám na co stěžovat.. sice teď bydlím na Kladně, ale do Prahy to mám kousek, studuju tam.. vlastně svoje kamarády můžu vidět skoro kdy chci (alespoň většinu!). A přesto je to stěhování šok.
Co teprve ti, kteří se musí stěhovat stovky kilometrů daleko (ok, v měřítku našeho ministátu to jde spíš do desítek než stovek...)? Ti si pak o svých přátelích mohou nechat jen zdát.
K napsání téhle úvahy mě nevede jenom moje osobní zkušenost se stěhováním.. vede mě k tomu ještě jedna věc. Jedna z mých kamarádek se totiž taky musí stěhovat.
Mimochodem slovo "kamarádka", to ani zdaleka nevystihuje to, co ona skutečně je. Je to... je to moje dušička, moje sluníčko, moje ZLATÍÍŠKO (ale to jste vy všechny, moje sluníčka, dušičky.. zlatíčka!! --- vy víte kdo!). Je to jedna z nejúžasnějších osob, který po tomhle světě chodí (myslím, že ty osoby jsou na světě všehovšudy tak čtyři.... + moje milovaná rodina!)! Je to smutný, že se musí stěhovat... mrzí mě zvlášť ty okolnosti, za kterejch se to všechno odehrává. Je mi smutno z toho, že tyhle věci se dějou... že to není jenom nějaká televizní představa, že to není domluvený s režisérem, že se všechno nezmění, když asistentka udělá klapkou STOP! A ani nemůžeme nic změnit výkřikem "Můj život podruhé!", jak to ta paní s klapkou dělá.. Realita je tak trochu jiná. A tak trochu zlejší. Tak trochu víc.
Už mi došlo, že stěhovat se, to je asi to nejlepší, co se v dané chvíli dá udělat. Evi, budeš mi.. budeš nám všem moc chybět. Ale co je pro nás vzdálenost sta kilometrů??? Tsss! Nás nezastaví ani TISÍC! Nevím, jak to teďka bude. Nebude lehký si zvykat... ani pro tebe, ani pro nás. Ale sme šikovný holky, my to nějak zvládneme!
Ten, kdo přišel na známé rčení, že skutečnou cenu toho, co máme, poznáme teprve tehdy, když to ztratíme, nebyl vůbec žádný génius. Byl to asi stejně nešťastný člověk, jako jsem třeba teď já.. a musím mu dát za pravdu.
Važte si svých přátel... mohli byste o ně přijít. Přijít kvůli stěhování. Až zase příště uslyšíte, že se někdo stěhoval, zkuste si to představit, kolik práce to asi znamenalo. A buďte rádi, že jste, kde jste! =)
A buďte rádi že vám neodchází nejlepší přátelé, které v životě máte. =(((
(Pokud ano, budiž to pro vás útěchou, že v tom nejste sami!)
________________________
P.S.: Když to tak čtu.. já jsem hrozně moc sentimentální a infantilní a nostalgická... a věřím, že většinu z vás asi stěhování nezasáhne tolik, jako mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama