(Skoro) 17 let...

4. prosince 2005 v 18:33 | Andýsek |  Exploring myself
Za pár dní je konec roku.. a od Silvestra přesně za 14 dní mi bude 17. To je skoro čtvrtina z průměrného věku, kterého se u nás ženy dožívají...
.. A tak se ptám, co jsem za těch 17 let dokázala? No.. kdybych to měla vzít popořadě... naučila jsem se sedět, lézt po čtyřech, potom taky mluvit, chodit, naučila jsem se číst, psát, počítat.. naučila jsem se, postupem času, chápat všechno v širších souvislostech, našla jsem si přátele, naučila jsem se trochu anglicky, dozvěděla jsem se něco o Karlu IV. .. potom jsem udělala zkoušky na střední školu... přežila první rok... a přežívám tu i ten druhej...
... a to je jako všechno??? No.. když mě už vážně nic víc nenapadá!!! ... můj život je asi na dvě věci... Jo.. pak jsem se taky stačila nehorázně nejvíc opít, což skončilo špatně, moooc špatně... ale na druhou stranu žiju, takže zas taaak špatně ne! =D Stačila jsem najít pár přátel, o kterých s klidem můžu prohlásit, že bych za ně i dejchala, o nich vím, že nás nikdy nic nerozdělí (ani vzdálenost více než 94 km!!!), vím, že bych jim nikdy neublížila a vím (aspoň doufám), že ony to mají stejně! Vím, že to jsou kamarádky na celý život a když o tom tak přemýšlím, mrzí mě, že jsem 16 let žádné tak SKVĚLÉ kamarádky neměla (s výjimkou Kath, bez které jsem žila jenom prvních 7 let svého života... ). Ale.. vlastně mám spíš velkou radost, že jsem je vůbec potkala, protože spousta lidí takové přátele nepotká nikdy (a je mi jich fakt líto...).
Jenže tady asi vážně výčet mých životních událostí končí.. nestalo se v něm nic dechberoucího, nic nezapomenutelného, nic výjimečného....
... jsem jenom šedý průměr v moři šedého průměru...
.. hehe, ale to bych kecala! Určitě i v mém životě jsou dechberoucí okamžiky, nezapomenutelné chvíle, výjimečné události... protože všechny sebemenší maličkosti, který se v životě stanou, si zasloužej bejt nezapomenutelný... jenomže já mám hrozně slabou paměť... =)))) (Anebo si tyhle okamžiky chci nechat jenom pro sebe, protože vyřčeny nahlas, ztratily by to osobní kouzlo....)
Doufám jenom, že moje další roky (a ještě lépe moje další měsíce, či týdny, protože co já vím, jestli tu vůbec ještě roky budu...) budou plný těch zážitků, ke kterým se v myšlenkách stále vracím a díky kterým mám svůj život ráda!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 without.wings without.wings | Web | 5. prosince 2005 v 22:53 | Reagovat

no vidíš, kolik toho umíš... stačí když seš ráda, a zbytek se už nějak dotvoří :)

2 Andie Andie | 6. prosince 2005 v 18:22 | Reagovat

Máš úúplnou pravdu!! =)))

3 Kath Kath | E-mail | 7. prosince 2005 v 19:21 | Reagovat

Moc pěkně napsaný to máš.....co více k tomu dodat....opravdu hezkééé...

4 Andie Andie | E-mail | Web | 7. prosince 2005 v 19:58 | Reagovat

Děkujíí pěkně! =)

5 hanulka hanulka | 11. května 2006 v 17:21 | Reagovat

trosku hystericky napsane ... a takovyyy ceskyyy :) ale mas na to vek

6 Andie Andie | 11. května 2006 v 18:35 | Reagovat

Co je na tom hysterického?? Pouze píšu to, co si skutečně myslím... ;o)

A jak to myslíš "takovyyyyy ceskyyyy" ... jako kdybych byla francouz, asi by to bylo takovyyyyyy francouzskyyyyy.... =DD Jsem Češka a jsem na to hrdá! =o))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama